Politické názory a politika obecně patřili vždy k zajímavým až kontroverzním tématům. Jde hlavně o to, kdo jakou stranu preferuje a kdo na ni má co rád nebo naopak, co rád nemá. A jak všichni víme, tak názorů na politiku a politický svět je velmi různý až někdy i směšný. Ne, že bych měla z toho srandu, to vůbec ne, protože já sama politiku velmi dobře sleduji a můžu říct, že mě hlavně zajímá i zahraniční politika.
Zajímám se o jejich ekonomiku a odebírám i tomu určené časopisy a noviny. Politika mě zajímala už na základní škole. Myslím, že jsem to možná podělila po mém dědečkovi, který politikou přímo žil. Dokázal se skoro celý den dívat na televizi, když tam dávali politický pořad nebo alespoň něco tomu podobné. Zprávy v televizi pro něj byly snad nutností. A na dědečkovi se mi moc líbilo, že si u toho moc rád povídal. No, řekněme, že si spíš u politických debat zanadával. Opravdu nebyl den, aby dědeček si nějak nerejpnul do nějakého politika nebo si z něj neudělal srandu. Ovšem byly i strany a politici, ke kterým vzhlížel. Ale nebudu psát ty strany a politiky. Jak všichni víme, politika opravdu dokáže rozvrátit přátelství, možná i rodiny.
Není výjimka, že dříve, ještě třeba v osmdesátých letech, vás třeba za váš politický názor vyhodili i z práce. Toto vím jistě, protože se to stalo mé tetě. S dědečkem uznávali jednu stranu. Ovšem dědeček si to nechal pro sebe, jen jsme se o tom bavili doma. Já tedy spíše poslouchala. Ovšem teta byla jiná liga. Otevřeně o politice mluvila a někoho pomluvit jí nebylo vůbec cizí. A právě když s u ní v práci svedla debata na následující volby, tak se k rozhovoru ihned přidala. A musím říct, že spíše prý vedla monolog, ostatní s otevřenou pusou poslouchali. A právě toto ji dostalo z práce pryč. Byla tak vášnivě zabraná do politiky a monologu, že ji šéf vyhodil. Upřímně, nevím, co už to bylo za politickou stranu, ale asi to nemohla být nějaká skvělá. Ovšem, kdo ví. Vše se různí.