Rubrika: Politika

Politické názory a politika obecně patřili vždy k zajímavým až kontroverzním tématům. Jde hlavně o to, kdo jakou stranu preferuje a kdo na ni má co rád nebo naopak, co rád nemá. A jak všichni víme, tak názorů na politiku a politický svět je velmi různý až někdy i směšný. Ne, že bych měla z toho srandu, to vůbec ne, protože já sama politiku velmi dobře sleduji a můžu říct, že mě hlavně zajímá i zahraniční politika.

Zajímám se o jejich ekonomiku a odebírám i tomu určené časopisy a noviny. Politika mě zajímala už na základní škole. Myslím, že jsem to možná podělila po mém dědečkovi, který politikou přímo žil. Dokázal se skoro celý den dívat na televizi, když tam dávali politický pořad nebo alespoň něco tomu podobné. Zprávy v televizi pro něj byly snad nutností. A na dědečkovi se mi moc líbilo, že si u toho moc rád povídal. No, řekněme, že si spíš u politických debat zanadával. Opravdu nebyl den, aby dědeček si nějak nerejpnul do nějakého politika nebo si z něj neudělal srandu. Ovšem byly i strany a politici, ke kterým vzhlížel. Ale nebudu psát ty strany a politiky. Jak všichni víme, politika opravdu dokáže rozvrátit přátelství, možná i rodiny.

Není výjimka, že dříve, ještě třeba v osmdesátých letech, vás třeba za váš politický názor vyhodili i z práce. Toto vím jistě, protože se to stalo mé tetě. S dědečkem uznávali jednu stranu. Ovšem dědeček si to nechal pro sebe, jen jsme se o tom bavili doma. Já tedy spíše poslouchala. Ovšem teta byla jiná liga. Otevřeně o politice mluvila a někoho pomluvit jí nebylo vůbec cizí. A právě když s u ní v práci svedla debata na následující volby, tak se k rozhovoru ihned přidala. A musím říct, že spíše prý vedla monolog, ostatní s otevřenou pusou poslouchali. A právě toto ji dostalo z práce pryč. Byla tak vášnivě zabraná do politiky a monologu, že ji šéf vyhodil. Upřímně, nevím, co už to bylo za politickou stranu, ale asi to nemohla být nějaká skvělá. Ovšem, kdo ví. Vše se různí. 

Neexistuje snad rodina, kde by aktuální politická situace nevyvolala přinejmenším vášnivou debatu. Spíš je zde vysoké riziko, že pokud na návštěvě u svých příbuzných zmíníte svůj pohled na současné politické dění, vysloužíte si ostrou kritiku. Samozřejmě existují výjimky, kdy se celá rodina shodne na (ne)schopnosti současné vlády, jenom já žádnou nejspíš neznám.

Propastné rozdíly v politických názorech jsou patrné zejména mezi generacemi. Zatímco prarodiče si pochvalují finanční podporu od státu a přivítali by její pravidelné navyšování, generace vnoučat to vidí jinak. Staví se zásadně proti, podle jejich názoru, nesmyslnému zadlužování, které je pro ně především populistickým krokem, spíš než upřímně míněnou podporou.

I když se budeme snažit, vyhnout se politickým tématům při setkání s rodinou je téměř nemožné. Přesto však existuje možnost, jak to ustát v klidu a nerozhádat se až do dalších voleb.

Jako mladá a zajímající se generace, která bude muset s dopady současného politického hospodaření vypořádat, se sice cítíme oprávněni kritizovat. Na druhou stranu dobře víme, že starší generace bývá umíněná a přesvědčená o tom, že když celý svůj život odváděli peníze státu, teď si podporu zaslouží, bez ohledu na dopady do budoucna. Nemusíme souhlasit, ale měli bychom to respektovat. My máme znalosti, možnosti i čas se na důchod bez státní podpory připravit. Naši rodiče, a především prarodiče, už ne a jsou na systému plně závislí.

Vzpomeňte si na to, až zase se ve vás zase začne vařit krev, když si babička bude pochvalovat, jak jí přidali důchod. Budoucnost naší generace bude možná náročná, na druhou stranu to víme už dnes a máme čas se připravit. Nemá smysl to vyčítat našim prarodičům, nebo je dokonce obviňovat z nezodpovědnosti. Každá babička by pro svá vnoučata udělala první poslední, tak spolkněte námitku a užijte si společný čas.

Státy fungují jenom tehdy, když mají nejen pracovité a zodpovědné obyvatele, ale i schopnou a zodpovědnou vládu a k ní patřící státní aparát. Šťastní pak jsou lidi, kteří takovou dokonalou vládu mají, protože těm ti nahoře slouží a pomáhají a rozhodují ve prospěch všech. A naopak je zle, když si lidi někde zvolí za svoje vládce někoho, kdo nemá na vysokých postech co pohledávat.

Když je vláda schopná, je i její politika dobrá a lidi si žijí spokojeně. Ale když si lidi nezvolí tak skvělou vládu, je situace horší a třeba i přímo tragická. Neschopní politici pro lidi sotva něco kloudného udělají a gauneři se nepolepší, když je jim daná politická moc, a škodí a škodí.

A proto by si lidi měli vybírat svoje zástupce zodpovědně. Neměli by si myslit, že stačí zvolit příjemnou tvářičku nebo toho, kdo umí bezvadně slibovat. Z toho ještě nic dobrého nevzejde, populisti nikdy nikoho nezachránili. Voliči by měli číst nejenom nějaké ty slogany nebo předvolební letáky, kde se nabízí vždycky jen to, co chtějí lidi zřejmě slyšet, ale měli by i číst mezi řádky a hledat nesrovnalosti nebo něco nedůvěryhodné. A hlavně by si měl každý někoho vybrat a chodit k volbám. Aby podpořil toho, kdo mu nejvíc imponuje, a nenechal rozhodování jenom na jiných, kteří můžou mít a prosazovat i docela jiné zájmy.

Když si někde vyberou dobré kandidáty, není jisté, že to přinese úspěchy, ale je jisté, že se dosáhne aspoň maximum možného. A to je pak docela jiný život, než když se díváme, jak nesprávní politici kradou, podvádějí, pletichaří, prostě škodí svému lidu, je to daleko lepší než diktatura, kdy si někdo silou urve moc a začne s pronásledováním svých odpůrců. Mám pravdu, že ano? Ale stejně nemáme často štěstí a nezvolíme si ideální vládu. A pak je to s námi nahnuté, pak abychom se báli budoucnosti, která nebude růžová.