Rubriky
Děti

Nemoct mít děti

Je mi opravdu líto mojí kamarádky, která nemůže mít děti. Ani si nedokážete představit, jaká je to špatná diagnóza pro ženu, která celý život touží po dítěti. Já musím říct, že moje kamarádka by byla opravdu perfektní máma. Ona totiž už od svých asi dvaceti let touží hodně po miminku. A proto si s přítelem řekli, že až procestují nějaké ty destinace, tak si pořídí rodinu. Kamarádka byla štěstím bez sebe. Takže si užili Itálie Řecko, Španělsko a taky Dubaj. To byly jejich vysněné destinace, než si pořídí spolu vysněné dítě. Moje kamarádka mi potom řekla, že až budu mít dítě, tak pak procestují zbytek světa. Tedy alespoň část světa. Já jsem jim to hodně přála a držela jim pěsti. Protože je vždycky nejlepší, když má žena dítě, která po něm ze srdce touží.

Děti jsou radost.

Já už jsem v té době měla dvouleté dítě. A musím říct, že každou chvilku si moje kamarádka půjčovala mého syna. A s úsměvem říkala, že se připravuje už na vlastní dítě. Jenomže si dokážete představit ten šok, když se kamarádka snažila dva a půl roku o dítě. A bohužel potom šla k lékaři, kde si vyslechla úplně tu nejhorší zprávu, kterou žena může slyšet. Když tedy hodně touží po rodině. Byla neplodná tečka. Kamarádka má špatné vaječníky a vajíčka.

Matka a vysněné dítě.

Její vajíčka se nedají vůbec použít ani při umělém oplodnění. Moje kamarádka z toho byla úplně na nervy a musela být v péči psychologa. K psychologovi dochází už čtvrtý rok. A stále se s tím kamarádka nemůže smířit, že nemůže mít nikdy děti. Nejhorší taky na tom je, že jí její partner nepodržel a po dvou letech se s ní rozešel. Protože její partner doufal, že ještě třeba se stane zázrak a oni budou mít dítě. Bohužel se to nestalo a je logické, že její přítel chtěl nějaké dítě. Takže se s ní rozešel. Bohužel musím říct, že je mi kamarádky opravdu moc líto a tohle vážně žádné ženě nepřeji.

Rubriky
Děti

Každý někam patří

Životní styl je vlastně způsob života určitých skupin lidí. Prostě co je normální v jedné komunitě nebo zemi, může být jinde považováno za neslušné či přímo nepřístojné. Životní styl je ovlivňován mnoha faktory. Tyto faktory tvoří vlastně takové hranice, za které by se chodit nemělo.

–   náboženství – postavte vedle sebe skupinky lidí například z Indie, Iránu a  
                       třeba Izraele. Myslím, že se s jejich zařazením nespletete.
–   vzdělání – a s ním spojené sociální postavení. Od lidí vysokoškolsky   
                       vzdělaných se jistě očekává určitý standart chování. Na druhou 
                       stranu oni si mohou vybrat, jestli se společnosti přizpůsobí. 
                       Ovšem, kdo vybočuje, bývá vyloučen.
–   rodina – pochopitelně, jak se chovají rodiče, musejí se chovat i děti. Ale 
                       většinou jen do určitého věku. Než si najdou svůj životní styl, 
                       který potom vnucují svým potomkům.
–   věk – jiným životem žijí lidé v domově důchodců a jiným na koleji. Jen si 
                       myslím, že si někdy takový kmet povzdechne, že měl volit ve 
                       svém mládí raději zdravý životní styl nežli se řídit heslem – Žij 
                       každý den naplno.
A těch vlivů bychom našli jistě ještě několik. Jsou ale lidé, kteří si svůj způsob života zvolit nemohou anebo ho nemohou plně ovlivnit.


Někdy není na vybranou

Myslím, že tím nejvyšším mantinelem, který se překročit dost dobře nedá, je zdraví. Pokud bude mít člověk takovou smůlu a přijde na svět s nějakým postižením, musí svůj životní styl přizpůsobit, ať chce nebo ne. Záleží však jen na něm, jestli bude nad svým životem zoufat anebo se vzepře a rozhodne se, že bude spokojený za každou cenu a přes všechny překážky, které se mu staví do cesty. A to si myslím, že je ten pravý životní styl.

Rubriky
Děti

Určete dětem hranice

Výchova dítěte je nekončící proces po mnoho let. Všichni chceme, aby naše dítě bylo chytré, vzdělané, slušné a úspěšné. Než ho přivedeme, pokud se to podaří, k tomuto cíli, čeká nás dlouhá cesta. Na výchově bychom měli pracovat už od útlého věku. To co se nám může zdát u malého děcka roztomilé, v pozdějším věku může být problém.
děvčátko v kloboučku
Jistě, malému dítěti sem tam něco odpustíme, ale měli bychom zvážit, kam až jsme zlobení své ratolesti ochotni tolerovat. Určete rozumné hranice, které by mělo děcko dodržovat. Rozhodně ho tím nemučíte ani neomezujete. Správná výchova se vám v budoucnu pozitivně vrátí. Učte svého potomka ohleduplnosti. Měl by vědět, že vynucování pozornosti rozhodně nikam nevede. Některé děti si okamžitou přízeň chtějí doslova za mohutného řevu vydupat. Nenechte se vyvést z míry a rozhodně se nesnažte okamžitě splnit jeho požadavky. Raději mu vysvětlete, že takovým způsobem ničeho nedosáhne. Požadujete po děcku, aby si uklidilo hračky, obléklo se nebo přišlo za vámi? Možná dělá, že neslyší. Svou prosbu opakujete několikrát dokola a stále se nic neděje. Takové chování byste tolerovat neměli. Postupem času se stane tradicí, že dítě bude dělat, že vás neslyší a vy budete stále jen čekat. Jděte raději za děckem, vysvětlete mu, co po něm přesně chcete a trvejte na splnění vašeho požadavku. Které dítě by nezkusilo lhát. Ruku na srdce, zkusili jsme si to všichni. Rozlišit bychom, ale měli lhaní a vymýšlení si.
šťastná matka a dítě
Děti mají bujnou fantazii a vymýšlí si rády. Se lhaním to, ale nic společného nemá. Pokud děcko při lhaní přistihnete, netrestejte ho, ale vysvětlete mu, že víte, jak to doopravdy bylo. Poslali jste ho uklidit si hračky nebo vyčistit si zuby a tvrdí vám, že má vše hotovo, ale není tomu tak? Pak děcko vraťte zpět a úkon ho nechte zopakovat. Malé děti jsou většinou pravdomluvné a řeknou to, co jim přijde na jazyk. Větší děti, obvykle školního věku, mohou lhát ze strachu. Bojí se trestu za špatnou známku a podobně.