Pamatujete si na své první auto? Anebo jste ho vůbec ještě neměli? Anebo vás nechává auto chladným? Já jsem na tom tak, že jsem do aut úplný blázen. Auta miluji. O autech sním celý život. Už jako malé dítě jsem si hrála s auty a panenky a nějaké dětské kuchyňky mě vůbec nezajímaly. Vždycky jsem si říkala, že až budu veliká, tak bych chtěla pracovat s auty. A víte, co bych chtěla dělat nejraději? Samozřejmě, že bych chtěla být automobilový závodník. A nejradši ještě takový, že bych jezdila někde v nějakém velkém a složitém terénu. Auta byla můj život. A proto jakmile jsem měla hned 18 let, tak jsem se ihned hlásila do autoškoly. Nemohla jsem tomu uvěřit, že bych byla nějaký rok bez řidičského průkazu.
A tak jsem si ihned v osmnácti letech udělala řidičské oprávnění. A protože mě auta moc bavila, tak jsem se učila autoškolu už od svých šestnácti let. A to se mi opravdu vyplatilo. Pamatuji si, jak na mě všichni koukali, když jsem měla hotové testy za opravdu poloviční čas a všechno dobře. Musím říct, že jsem všechny otázky znala nazpaměť. A jízdy v autě jsem také udělala napoprvé stejně tak techniku Byla jsem z toho nadšená a taky si pamatuji, na své první auto. Bylo takové modré. Sice malé, a ne moc pěkné, ale pořád ho mám ráda a pořád na něj myslím, vždyť to bylo moje první auto.
Nyní je mi třicet pět let a mám své třetí auto. Jsem opravdu nadšená. Moje třetí auto je takové terénní, přesně takové, jaké jsem si vysnila. A o letošních prázdninách s ním mám v plánu jet do nějakých hor. Není nic lepšího než když milovaným terénním vozem pojedu někam na výlet do složitého terénu. Nebojím se toho. Ještě se mnou jede moje nejlepší kamarádka, která taky je blázen do aut. Sama má již několik let terénní auto a sama jezdí dokonce i auto závody a musím říct, že je v tom opravdu moc dobrá. Sama má již několik diplomů a ocenění, protože je v řízení auta opravdu perfektní. A já vím, že se mám od ní toho opravdu moc a co učit.